Michels, Robert (1876- 1936) Německý sociolog. Učil na universitách v Turíně, Basileji a Perugii. Pod vlivem MOSCY, PARETA a WEBERA se stal stoupencem ELlTlSMU a přispěl zejména k sociologii politických stran. Je slavný především jako objevitel "železného zákona oligarchie".
Michels započal svoji intelektuální dráhu jako marxista. Od počátku byl kritický k těm socialistickým parlamentním stranám, které dovolovaly, aby buržoasní ústavní zřetele podrývaly víru v přímou revoluční akci, a umožňovaly převládnutí zájmu o uchování stranické organizace nad socialistickými principy. Ve své nejslavnější knize Politické strany (19 II) rozvíjel tezi, že společnost v celku i všechny její organizace jsou podřízeny oligarchické nadvládě: "Kdo říká organizace, říká oligarchie" - tak vyjadřuje "železný zákon oligarchie". Michels aplikoval tuto obecnou teorii na socialistické strany, aby dokázal, že zákon platí i v tom nejméně příznivém zkušebním případě - v případě strany oddané principu vnitřní demokracie.
Přirozeně, vÚdci socialistických stranických organizací jsou voleni masou členů, jsou jim zodpovědni a očekává se od nich, že budou prosazovat politiku strany. Michels tvrdil, že vůdcové se vymykají těmto omezením a jednají autonomně. Jsou pro to dva hlavní dÚvody. Za prvé, každá organizace, ať je jakkoli velká či složitá, vyžaduje specializaci funkcí a experty. Pro běžné členstvo je brzy nemožné dohlížet na odborníky, kteří rozhodují za stranu na základě své vlastní iniciativy. Sklon k vůdcovství tuto pozici jenom prohlubuje. Vůdcové akumulují vliv na organizaci, včetně voleb do výkonných funkcí. Vnější potřeba stability vedení strany při jejím soutěžení v parlamentě a všeobecých volbách také upevňuje vnitřní pozice vÚdcÚ a nutí vedení ke kompromisům ohledně socialistického principu. Za druhé má podle Michelse masa lidí psychickou potřebu vedení. V souladu s teorií elit považoval masy za atomizované, neorganizované a neschopné kolektivní akce, nestojí-li jim včele aktivistická menšina. Nejsou jen apatické, ale mají i sklon k uctívání silného vůclce. Oligarchie se stává téměř nezranitelnou.
Ke změnám ve vedení dochází spíše absorbcí nových členů do již existující oligarchie než prostřednictvím sesazení elity. Demokracie v přísné'm smyslu slova je nemožná. Spočívá při nejlepším v konkurenci mezi oligarchickými organizacemi. Ve svých pozdějších spisech dovedl Michels své ideje nadřazenosti elity a psychické poddajnosti masy dále, a to protidemokratickým směrem, a stal se otevřeným zastáncem FAŠISMU.
Přesto, že je jeho analýza stranické oligarchie pÚsobivě prezentována, není vždy zcela jasná. Michels důsledně nerozlišuje technickou odbornost od politického vůdcovství.
Vnitrostranické a vnější tlaky směšuje někdy dohromady. Nezná míru, v jaké složité organizace plodí pluralitu soupeřících vedoucích skupin. Nicméně jeho "železný zákon oligarchie" má významný dopad na studium stran, odboru, nátlakových skupin a jiných vlivných organizací. GP

odkazy
Michels, R.: Po!itica! Parties. Glencoe, III. Free PressofGlencoe,1949.
_: Strany a vůdcové. Praha: Sociologická knihovna. 1931.
literatura Parry, G.: PoUtica! EUtes. Londýn: Allen & Unwin, 1969.